V příštím roce má v nemocnicích vzniknout sociálnězdravotní lůžko. Na něm budou ležet pacienti, kteří už nepotřebují zdravotní, ale především sociální péči. Za den na takovém lůžku by pacient podle své solventnosti nebo solventnosti jeho rodiny mohl denně připlácet 350 až 450 korun. To je měsíčně 10 500 až 13 500 Kč. Sociálnězdravotní lůžko nebude nahrazovat domovy důchodců ani léčebny dlouhodobě nemocných (LDN). Pouze je doplní. Jde o nový druh služby. Na LDN budou dál bezplatně ležet pacienti, kteří nezbytně potřebují denní zdravotní péči. Na sociálním lůžku pak ti, kteří tuto péči nepotřebují, ale nemá nebo nechce se o ně nikdo starat. Tyto informace, které jsou součástí zatím neveřejného návrhu, nepřímo potvrdila Právu ve čtvrtek ministryně zdravotnictví Milada Emmerová.
Z částky 700 korun na lůžko a den by podle Práva pacient (nebo příbuzní, kteří se o něj nemůžou/nechtějí postarat) platil:
- 150 Kč za den na tzv. hotelové služby – tedy ubytování a stravu.
- 200 až 300 Kč za den na poskytnutou sociální péči.
- 150 až 200 Kč, by denně šly z veřejných rozpočtů krajů a 100 korun by na toto lůžko bylo denně hrazeno ze zdravotního pojištění.
“Méně solventní pacienti by platili méně, ti movitější více,” řekla Emmerová.
“Často jsme svědky, že rodina nebo nejbližší starého občana odkládají do nemocnice na LDN, kde se nic neplatí, a přitom se o něj mohou doma postarat. To však nedělají. Neopomenou však si do nemocnice přijít pro jeho penzi,” řekla Právu Emmerová.
Otázku, kolik rodin se o pacienta nemůže nebo nechce postarat prostě proto, že stát neumí finančně ocenit celodenní péči o blízkého doma, novináři z Práva nepoložili. Přitom je daleko efektivnější dát naopak 700 Kč denně člověku, který se o blízkého celodenně stará.
Navrhované opatření navíc předpokládá změny v zákonech. V nemocnicích by pak vznikala oddělení, kam by tito pacienti-nepacienti byli soustředěni. Místo toho, aby příbuzní byli motivováni k péči o své blízké doma, budou je odkládat na specializovaná oddělení pro lidi, které nikdo nechce. Ty z domácností, které na to nebudou mít, se budou dále snažit babičku někam “upíchnout” na standardní oddělení.
A vůbec, zabýval se někdo tím, kolik pacientů záchranek je nesmyslně ošetřováno výjezdovými skupinami a poté hospitalizováno – jaká náhoda – v pátek večer před dovolenými, když rodina odjíždí pryč a potřebuje se babičky zabvit? A komu spadne na triko rozhodování, kdo nemusí za péči platit, protože je na zdravotním lůžku, a kdo platit má, protože péči nepotřebuje a leží na lůžku sociálnězdravotním? Bude to snad lidem vysvětlovat paní ministryně?
Ne, bude to zase na lékařích a sestrách z lůžkových oddělení.
