Zde přinášíme svědectví záchranáře, jenž uprostřed týdne pomáhal odvážet dětské pacienty ze známé kliniky Oscher, která se octla také pod vodou. Svůj příběh poskytl MF DNES (článek zde).
Do nemocnice Oscher v New Orleansu, jsme přijeli ve středu. Nebyli jsme připraveni na to, co uvidíme, a ještě pořád se s tím nedokážeme vyrovnat. Chtěli jsme odvézt některé z nejvíce ohrožených dětí ze zdejšího dětského oddělení.
Ještě v letadle jsme viděli pouze vodu a spoušť, a to úplně všude. Byl to smutný pohled, ale jakmile jsme nasedli do vrtulníku, bylo to daleko horší.
Byli jsme teď mnohem blíže neštěstí a všude okolo byla vidět jen zkáza, ještě více vody než předtím, spousty rabujících lidí a požáry, které se nikdo nepokoušel hasit.
Přistáli jsme na střeše nemocnice, protože heliport byl pod vodou. S veškerým vybavením jsme museli seběhnout šest pater, neboť výtahy nefungovaly. Na dětském oddělení v desátém patře byla všechna okna vytlučena od poryvů bouře, takže porodnice byla přesunuta do druhého patra.
Prvními lidmi, které jsme spatřili v provizorní ordinaci, byly dvě telefonistky, které si otíraly slzy, když oznamovaly volajícím na druhé straně aparátu smutné zprávy.
Je to tam venku opravdu tak zlé? ptala se lékařka
Všichni měli nesmírnou radost, že nás vidí. Žádali o pomoc všude možně, ale byli jsme jediní, kteří se ten den objevili.
Jedna lékařka si mě vzala stranou a zeptala se mě: „Jak zle to tam venku vypadalo, když jste letěli? Ale řekněte mi pravdu, je to taková hrůza, jak se povídá?“
Slzely mi oči, když jsem jí odpovídal: „Ano, paní, možná ještě horší. Je mi hrozně smutno z toho, co vás potkalo.“ S tím musela odejít. Všichni přítomní odložili bílé pláště a pracovali v tričku a šortkách, neboť uvnitř panovala teplota okolo 45 stupňů Celsia. Všechny děti byly až na pleny nahé, ležely v otevřených postýlkách či inkubátorech, které nefungovaly.
Lékaři pracovali nepřetržitě několik dní a tvrdili, že to budou muset vydržet až do 5. září.
Potom se snad budou moci vrátit domů. Pokud jim však ještě nějaký domov zbyl.
New Orleans je ve stavu naprostého rozkladu a vládne zde takový chaos, až z toho člověka bolí srdce.
Když jsem s těmi lidmi mluvil, nedokázal jsem nalézt slova, která by je dokázala utěšit. Snad na mně alespoň viděli, že na ně neustále myslím a modlím se za ně.
JASON PETERSON, záchranář
