Je mi líto, že když jsme dorazili na místo, vydechla jste naposledy. Musel jsem vás zvednout z postele a položit na tvrdou zem.
Je mi líto, že jsem to musel udělat, ale je to jediný způsob, jak jsem mohl provádět srdeční masáž. Je mi líto, že jsem musel provádět srdeční masáž a zlámat vám žebra, ale prosím pochopte, že je to známý vedlejší účinek snahy o udržení krevního oběhu.
Je mi líto, že jsme vám rozpíchali žíly jehlami, ale potřebovali jsme do nich dostat roztoky. Také jsme vám do nich vpravili léky, které vaše srdce opět rozpumpovaly, i když vás to asi bolelo.
Také vám muselo být nepříjemné, když jsme vám do plic vháněli stlačený kyslík, ale museli jsme zajistit jeho přísun k vašim životně důležitým orgánům.
Je mi líto, že kvůli vzduchu v pohrudnici jsme vám museli propíchnout prsa dvěma velkými jehlami. Nevím, zda jste to cítila, pomohlo to ale opět vašim plicím dýchat.
Bylo mi líto, že váš manžel příliš nechápe, co se děje – zkoušeli jsme mu to vysvětlit a myslím, že nakonec pochopil, že se asi už neprobudíte.
Doufám, že vám nevadilo, když jsme vaším tělem prohnali pár stovek joulů – není naše chyba, že se tím vaše tělo prohýbalo. Nevím, zda to bolí. Doufám, že ne.
Vím, že cesta do špitálu nebyla nejhladší a sirény byly hlasité, ale museli jsme vás tam dostat rychle.
Pamatuji si ještě, že jsem vás přikryl prostěradlem, aby někdo, kdo by zevloval kolem dveří nemocnice, neviděl vaše nahé tělo.
Ale…
… není mi líto, že jsme (a nemocniční personál) vás udrželi při životě, dokud nepřijela vaše rodina a neshromáždila se kolem vás.
Doufám, že něco ve vás bylo ještě schopné sledovat, co se děje kolem, a že jste slyšela jejich láskyplná slova. Doufám, že všechna ta bolest stála za to, abyste ta slova slyšela a cítila, že jsou s vámi.
Když jsem z nemocnice odjížděl, vaše srdce bilo a dýchala jste. Doufám, že když jste nakonec zemřela, bylo to bez bolesti.
Tom Reynolds, londýnský paramedik, záznam internetového deníku Random Acts of Reality.
