Když se občas někde od zasvěcených dozvím, jakou paseku může udělat kdekoli obyčejná “rozštelovaná” televize, vařič ap. – vždycky si myslím v duchu, že ten dotyčný karatel je cvok, puritán a “katastrofický teoretik”. Skoro všichni lidé znají Superstar, Hvězdnou pěchotu, moderátory různých reality show a fandí nezřízeně jejich soutěžícím a jiným “celebritám”, znají nazpaměť životopisy sportovních primadon, ale jak a kudy utéct z vlastního činžáku, kde léta bydlí a nebo z práce – kdyby třeba hořelo nebo došlo k nějaké katastrofě, teroristickému útoku – to prostě nevědí. Školení probíhají, ale jsou stále žalostně a bolestně formální a narážejí na plno pouze iluzorních informací a skutečností. Pak se nelze nikdy ničemu divit. Není již skoro žádné osudové poranění či větší neštěstí. Skoro vše je ponořeno do nedotažené prevence, do známých nápěvů o nedostatku financí na ta či ona logická bezpečnostní opatření. Často pravidelná, docela prostomyslná revize stačí – až jste pak sami překvapeni. Havarovaná auta nezřídka shoří dřív, než stačí sebekvalitnější hasiči dorazit na místo. Příkladů je spousta, a ani se mi tentokrát nechce si z toho všeho dělat s alarmující nadsázkou “blázny”.
Nelze předpokládat, že věc vyřeší jen příkazy a zákazy v zákonech a vyhláškách. To už víme všichni a dávno. “Vzdělávání” řadových občanů, ale i specialistů v rezortech IZS je nestabilní, lokálně bez koncepce, s žalostným poukazováním na to, jak je to vše drahé a kdo to zaplatí.Říkám tomu “flašinetářův” princip.Když už k něčemu dojde, stává se nácvik a metodika přístupu k námětovým a specifickým cvičením součástí politických cílů, ne vždy je pak v rukou moderátorů, kteří jsou schopni si skutečnou realitu možných katastrof a nebezpečí alespoň představit. Média se asi dost často snaží, je třeba jim to objektivně přiznat – ale… ?!?
Není to nic nového nejen u nás. Osvěta je jedna ze součástí prevence, uložit do lidských mozkoven nějaké hlubší motivy vyžaduje cvičení, psychodrama, reality show – ale ne to co vidíme ve vile Velkého Bratra, pravda ? To je peněz v loji, že ? Vím, že toto je omšelá ” pivní” lacinnost a demagogie, ale doba se mění a vyžaduje změnu. Čím jsem starší, tím méně se mi protiví se zúčastnit čehokoli, kde se našinec může – třeba jen pasivně – cokoli dozvědět, uvidět, zkusit a nakonec třeba i zdravě stydět při následném vyhodnocení – je – li vůbec nějaké. Musím se přiznat, že už asi 20 let čekám obsedantně na to, jak jednou někdo přijde a bude můj um, vědomosti či cokoli nějak zostra testovat. A když neuspěju, tak mně prostě třeba na rok k mé práci nepustí. Nic takového se stále neděje, nejsme ani náhodou ani tak daleko, ani tak bohatí, ale především ani náhodou tak osvícení. Nejméně jedna generace bude muset – s odpuštěním – vymřít. A ani to ještě neusmrtí onu pověstnou převahu sobectví, závisti a hrabivosti úplně ve všem oproti schopnosti si nezištně a asertivně pomáhat a zajímat se o cokoli, co je obecné či veřejné. Možná to jsou pozůstatky totalitního režimu, ale hodně škody dělají ti, kteří jakékoli solidární principy ve společnosti nazývají zcela nesmyslně motivy ” bolševickými” apod. A tak poté plno docela vzdělaných, asertivních a pracovitých lidí, kteří by jinak věděli jak na to, se stáhnou a jen v úzkém kruhu zasvěcených žasnou nad tím, jaký je to nesmysl, jak nic z toho nemá vůbec s žádným bolševizmem nebo komunizmem společného, jak nelze zkrátka nic politizovata ideologizovat. Jak je třeba hledat i ty věčné chechtáky ku prospěchu lidského utrpění, bolesti a neštěstí. To není žádný planý humanizmus či pacifizmus či fráze či ubrečená Červená knihovna. Mnoho věcí je ” stále dokola”, jsou pořád stejné, vyvíjejí se pomalu. Inu flašinetářův princip.
j.franz
