OS ZS Kolín – Nymburk
Zkusme se v malé inovaci věnovat „omletému“ a „ ožehavému“ tématu, jakým jsou bezpochyby popáleniny. Nejprve si uděláme radost , protože si už nemusíme tak úplně školometsky lámat hlavu, o jaký stupeň popálení (I.- IV.) se jedná. Situace se pro nás, aspoň trošku , zjednodušila v tom, že popáleniny dělíme vlastně pouze na povrchní a hluboké.
Povrchním popálením rozumíme částečné poškození, kdy jsou zachovány vlasové folikuly. Při hojení dojde ke spontánní epitelizaci a následnému úplnému zhojení. Oproti tomu u hlubokých popálenin je nutné chirurgické řešení. Pro určení rozsahu poškození nám zůstalo pravidlo „devíti“ . Při stanovování procenta popálení nám exaktněji pomáhá osvědčená empirie, kdy dlaň poškozeného odpovídá zhruba jednomu procentu plochy. Když si představíme, že má dvouleté dítě zasaženo 15% tělíčka, je to třeba „jenom“ necelý hrudníček ! Přitom ke kritickému poškození stačí dvouletému dítěti jen deset procent (dospělým cca 20%). Dále je nezbytné – pokud lze – co nejpřesněji zjistit mechanismus a prostředí ve kterém došlo k tepelné expozici (požár, výbuch v uzavřeném prostoru), protože musíme počítat s možným inhalačním poškozením. Příznaky této komplikace jsou: popáleniny na hlavě, krku, obličeji, spálený nos, chrapot, kašel, vykašlávání černého sputa, hypersekrece a stridor. Ten může být expirační, to znamená poškození dolních cest dýchacích s možným následným bronchospazmem, nebo inspirační, který svědčí o popálení horních cest dýchacích s nebezpečným laryngospazmem. Všichni již víme, že je lepší nejlépe ihned, třeba i „zbytečně“ – nicméně spolehlivě ! – intubovat, protože nástup toxického edému je velice rychlý.
Nabízím několik bodů, chcete – li směrnic pro podmínky RZP, které nám a především pacientům mohou pomoci :
1.V prvé řadě je důležité, abychom neohrozili sami sebe.
2.Okamžitě poraněného imobilizujeme a zabráníme mu v jakékoliv aktivitě. / často opomíjeno !!/
3.Zhodnotíme závažnost poškození ( rozsah, hloubku)
4.Zajistíme dva žilní vstupy, nejlépe na nepoškozených končetinách a zahájíme infuzní terapii krystaloidy. Hrazení tekutin by mělo být předem promyšlené. Je dávno omyl, že do poraněného toho musíme „nalít“ co nejvíce, protože tak mu „nejlépe pomůžeme“. Množství tekutin vypočítáme podle jednoduchého vzorce. Vynásobíme konstantu 3( pro příškvary), nebo 4 (pro ostatní), procentem poškození a hmotností a vyjde nám počet mililitrů za 24 hodin.- 4 x % x hmotnost = ml/ 24 hod. – přičemž v prvních 8 hodinách by měla vykapat z tohoto množství jedna polovina.
5.Podáme analgosedaci – Fentanyl (Sufenta), Dormicum ( kvůli amnesii).
6.Zahájíme oxygenoterapii, O2 aktivně polomaskou, OETI / UPV /
7.Chladíme pouze končetiny, obličej a krk. Abychom zabránili hypotermii, trup by měl být v teple.
8.Sterilně kryjeme poškozené plochy
9.Podáme jednorázovou farmakologickou dávku kortikosteroidů. Zejména při inhalačních traumatech, a protože je často popálení spojeno i s polytraumatem ( pád ze stožáru vysokého napětí…), podáváme kortikosteroidy v první hodině po úraze.( 30- 40 mg/ kg.)
10.Při hlubokých, cirkulárních popáleninách na krku, musíme udělat uvolňující nářezy( oprátka).
11.Zavedeme permanentní katétr, ( po vycévkování začneme měřit diurézu), zavedeme NGS
12.U čistých úrazů elektrickým proudem podáme antikoagulans ( Heparin). Ne u polytraumat!!!
13.Transport na specializované pracoviště by měl být uskutečněn nejdéle do šesti hodin.
Mějme na paměti, že nejsme schopni ovlivnit rozsah popálení, ale vždy můžeme ovlivnit celkový stav!
