( Článek obsahuje výrazy, které nelze číst před 22. hodinou )
Měl jsem v neděli noční službu na operačním středisku. Nic, co by stálo za mimořádnou zmínku. Dvě výhružky žalobou, pár úchylů a tak. Pro objektivnost nutno dodat, že se na nás obrátilo i pár opravdu nemocných.
Kolem půlnoci zavolal poprvé. Začal celkem slušně. Že je sice ožralej jak slíva, ale berou ho záda. Sice teprve 14 dnů, ale zato v jednom kuse. Namítl jsem, že to není problém pro tísňovou linku a nabídl mu telefonní číslo na LSPP. A bylo po slušnosti.
Následoval výčet slov z nichž některá – přiznám bez mučení – jsem vůbec neznal. Slovní průjem zakončil tím, že zavěsil. Bohužel ne nadlouho. V krátkém časovém sledu následovalo pět telefonátů mě, další dva kolegyni.( Poslední z nich, dříve než ho vzal čert, nám přepojili z CTV 112 hasiči ). Oba jsme se dozvěděli spoustu nepěkností o své osobě, typu sviní, hajzlů, kurev …a to říkám jen ty slušné, nemluvě o vyhrožování fyzickým násilím ( rozsekám ti držku ty svině zkurvená ). Zkrátka úspěšně navázal na dva jemu podobné, kteří vyhrožovali žalobou a pídili se po našich jménech ( to aby nás mohli dát na Novu )jen proto, že jsme svou práci dělali sice správně, leč ne podle jejich představ. Každý, kdo někdy zvedal 155ku se s tím setkal, v tomto smyslu nepopisuji nějakou světobornou událost.Prostě špatný den.
Jenže mně už to nebaví. Každý má právo stěžovat si na poskytování zdravotnické péče, to nezpochybňuji. Přesto se však ptám – kde jsou moje práva? Kde jsou práva všech operátorek a operátorů na nějakou tu důstojnost, či respekt jejich osoby? Jsou přece také nezpochybnitelná!
Já vím, že spousta lidí volá v tísni a nervovém vypětí a my, jako empatičtí profesionálové tento stav respektujeme a velkoryse přehlížíme – koneckonců, jsme za to “placeni”. Jsem připraven tolerovat nervový úlet člověka, který se bojí o život svého blízkého. Ne však opilce, který nechce pochopit, že jeho dva týdny bolavá záda nejsou indikována pro řešení na tísňové lince, nota bene patnáct minut před půlnocí.
Všechna tato individua jsou pro policii lehce dohledatelná. Máme jejich telefonní čísla, leckdy i jména a adresy. Jejich verbální excesy jsou zaznamenány. Proč si tedy nevyměnit role a alespoň jednou nenechat medializovat pro změnu je? Vždyť nás, zdravotníků takto pranýřovaných bylo víc, než dost.
Ivo Novák
Odpověď právníka:
Odpovědnost za deliktní jednání volajicího si nejprve rozdělme na:
1) trestněprávní (to znamená odpovědnost za trestné činy)
2) odpovědnost za přestupky (správní delikty).
Trestní zákon v § 197a stanoví, že ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem. Pakliže ustanovení aplikujeme na náš případ, patrně neuspějeme, protože nevznikla důvodná obava a zůstává otázkou, zda pohrůžka vůbec byla těžkou újmou. O důvodné obavě bychom spíše mohli hovořit například tehdy, když by k slovnímu napadení došlo například v sanitce vůči záchranáři označenému jmenovkou a padla slova typu “já si tě najdu, vím, jak se jmenuješ.”
Přemýšlet lze také o trestném činu pomluvy podle § 206 Trestního zákona, nicméně v našem případě chybí podstatný znak tohoto trestného činu, a to sdělení nepravdivého údaje o někom jiné osobě, takže opět aplikovat nepůjde.
Pak nám zůstává snad už jen trestný čin poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení dle § 182 Trestního zákona. Zde by však pachatel musel provoz tísňové linky skutečně ohrozit, tzn., že by např. musel volat tak často nebo možná i na více linek současně tak, že skutečně ohrozil provoz tísňových linek.
Podle našeho názoru tak došlo ze strany volajícího k naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 49 písm. a), c) zákona o přestupcích, tj. přestupku proti občanskému soužití. Odpovědný je ten, kdo:
a) jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch;
c) úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním. Pokuta pro pachatele je zde vyčíslena na 1.000 až 3.000 korun.
Přemýšlet lze ale také o § 29, kde jsou řešeny přestupky na úseku zdravotnictví. Protiprávního jednání se totiž dopustí ten, kdo podle písm. a) „úmyslně zmaří, ztíží nebo ohrozí poskytnutí zdravotnické služby…“ Je zde možná daleko vyšší pokuta, až 10.000 korun, avšak aplikace tohoto ustanovení je dosti sporná, protože volající v tomto případě nezmařil poskytnutí služby.
Jinak pracovníkovi tísňové linky nezbývá než podat žalobu na ochranu osobnosti v občanskoprávním řízení.
