Můžete popsat poslední chvíle před vraždou?
Těsně před osmou hodinou večer jsem šel ven nastartovat strýcovo auto. Pak jsem se vrátil ke strýcovi a asi tak za deset minut jsme šli každý ke svému vozu. Vystoupili jsme z výtahu, já jsem otevíral dveře. Vyšli jsme z domu, a když jsme byli deset až jedenáct metrů od vrátnice, přišla střelba. Když jsem se otočil, strejda zařval, padl, nikoho jsem v tu chvíli neviděl. Hned jsem se postaral o strýce, dal jsem první pomoc. Měl šok, zapadlý jazyk, tak jsem mu ho vyndal, aby mohl dýchat, a chtěl jsem ho odtáhnout dovnitř do areálu. Pak tam byl ještě vrátný, co pomáhá otevírat dveře. Ten mi ho pomáhal táhnout dovnitř.
Co jste dělal pak?
Volali jsme záchranku. Pak jsem mu rozerval sako, kalhoty, košili, všechno. Operátor záchranné služby, kterého jsem měl na uchu, mi říkal, že ho mám dát na bok a otírat ho studenou vodou.
Ta rána byla tedy jenom jedna?
Jedna. Přišla zprava od parkoviště firmy Eltodo. Ten střelec musel vědět, koho chce zasáhnout. Strýc měl černé sako, já měl černou mikinu. Když jsme vyšli ven, dívali jsme se se strýcem na levou stranu na silnici. Tam byl klid. Byl jsem necelý krok před ním. Těsně před střelbou jsem se mírně otočil a díval se na strýce. Kdyby tam byla nějaká tečka, jak na něj míří laserem, tak bych to určitě viděl.
Slyšel jste tu ránu?
Byla to opravdu morda. Byla to nějaká speciální patrona, protože mi úplně zapískalo v uších.
Vy jste to slyšel, když to svištělo?
Mně proletěl projektil za zády. V tu chvíli jsem za zády ucítil lehký tlak. Pak jsem si ještě všiml malého kouře. Ta nábojnice byla něčím napuštěná nebo speciálně upravená. Ta střela prolétla strýcovým tělem. Ale nábojnici policisté nenašli. Záchranka přijela až po dvaceti minutách. Už mu nebylo pomoci. A kriminálka přijela až za hodinu a půl. To bylo otřesné. To už ten pachatel mohl být v Brně.
Neměl váš strýc z něčeho před vraždou obavu?
Obavu ne, ale vím, že před třemi týdny pustili z vězení jednoho člověka, který měl se strýcem napjaté vztahy.
