Tak jako většina lidí, i já jsem podlehla současnému životnímu stylu a odjela na zkušenou do zahraničí. Jsem studentkou, studuji Vyšší zdravotnickou školu, obor Diplomovaný zdravotnický záchranář a 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor Všeobecná sestra. Využila jsem nabídky stipendijních pobytů na fakultě. Program Erasmus Socrates nabízí různé možnosti studia v zahraničí. Pro nás, sestry, přicházelo v úvahu Finsko, Švédsko, Belgie a Řecko.
Mojí tajnou volbou bylo Švédsko…. Asi by bylo dobré zmínit výběrové řízení… Kromě velkého množství formulářů, kde byl kromě nezbytných formalit, jako osobních údajů, i velký prostor pro osobní cíle. Znamenalo to zodpovědět otázky, proč chci studovat v zahraničí, co od pobytu očekávám a jaký vliv bude mít pobyt na mou budoucí kariéru. Vše v angličtině.
Škola požadovala i dobrý studijní prospěch.
Mezi námi, sestrami, nebyl zájem až tak vysoký, jako byl o obdobné stáže u mediků. Důvodem byla ve velké většině případů angličtina, nebo možná to nepodlehnutí životnímu stylu… No ale to mi nevadilo, ba naopak. Moje šance se zvyšovala.
Tak jsem koncem září odletěla směr Finsko. Byla jsem ráda i za to. Lákalo mě severské zdravotnictví, tak jsem si říkala: stejný kraj, stejný mrav…
V rámci fakulty jsem měla splnit praxi na interně, chirurgii, LDN a JIP. Průměrná pracovní doba ve Finsku je 38 hodin, pro nás, jako pro studenty, pouze 35. A jelikož stěžejní částí našeho pobytu byla praxe, přišlo mi 35 hodin málo. Důvodem asi bylo i to, že Finsko, země tisíce jezer, nabízelo v naší oblasti jezero jediné a ke všemu uměle vytvořené. A ještě ke všemu bylo na kopci, opět jediném kopci v okolí, jak jinak, uměle vytvořeném… Pár výletů po Finsku stačilo, aby si člověk udělal o Finsku obrázek, takže jsem začala hledat další možnosti praxe.
Po dlouhých domluvách s našimi koordinátory a staničními sestrami jsem si zajistila praxi na Emergency, poemerové péči a záchranné službě. Proč to bylo tak náročné? Požadavkem pobytu, který jsem už zmiňovala, byla konverzační znalost angličtiny. Ale ne všechna oddělení byla schopna nabídnout mentory anglicky mluvící. Paradox, říkala jsem si, protože všichni Finové musí v rámci maturity složit zkoušku z finštiny, švédštiny a angličtiny. Ale pak jsem si uvědomila, že i my v Čechách děláme maturitu z jazyka a ne každý je schopen ho použít…
No ale kde se moje praxe odehrávala? Bydlela jsem v Seinajoki, což je město s 25 tisíci obyvatel, 380 kilometrů severně od Helsinek. Nemocnice se nazývá centrální. Znamená to, že na tuto nemocnici připadá 200 tisíc lidí. Celé Finsko je totiž rozděleno do 5 oblastí, kde každá oblast má svou centrální nemocnici. Komplexnější péči nabízí fakultní nemocnice, ale těch je na celé Finsko pouze pár a dostat se na léčbu do nich znamená akutní vitální indikace… Centrální nemocnice nemá tolik vybavení, nemocnice v Seinajoki se například specializovala na gastointestinální operace a některé mozkové operace, ale pokud by pacient potřeboval katetrizaci, musel by být transportován nejméně 100 kilometrů. Důvod? Prý nedostatek odborníků. O finanční situaci se nikdo nezmínil.
Povolání zdravotní setry je ve Finsku prestižní nejen mezi ženami, ale i mezi muži. Vzdělání probíhá na střední škole zakončené maturitou. Na výběr je odborná škola (zde je ošetřovatelství) nebo všeobecná škola (úroveň gymnázia). Po střední odborné škole se získá diplom Ošetřovatel. Pro získání titulu zdravotní sestry je nutné absolvovat vyšší studium nebo vysokou školu. Záchranáři studují pouze jeden rok vyšší školu. Již během studia, které trvá minimálně 3,5 roku je možné přivydělávat si jako zdravotní sestra, složením zkoušek z ošetřovatelství. Podmínkou je studium alespoň druhého ročníku a zkouška před komisí složené z lékařů a sester.
Průměrný věk sester? Populace stárne i ve Finsku… Překvapilo mě, kolik starších sester svou práci vykonává a je v kondici…Ale pak jsem asi přišla na to proč. Odchod do důchodu je průměrně v 65 letech, ale po 60. roce už máte nárok na 7 týdnů dovolené. No ale to podstatné: každá směna začíná předáním služby s následnou Coffee break. A nehrozí že si ráno při příchodu do služby uvaříte kávu a večer dopíjíte ice coffee…
Slouží se na tři směny, po dohodě se staniční sestrou můžete odsloužit ranní + odpolední směnu, celkem to dělá 14 hodin. Mnoho sester ale toto spojení nevyužívá, výjimkou není ani Emergency , ani záchranka. A to i přes to, že cesta do práce většině zabere dost času, průměrem 45 minut autem. No a ti, co bydlí do 10 kilometrů, jezdí na kole. Proč se tedy sestrám v nemocnici tak líbí, když jsou tam raději každý den, než tam být jednou déle a pak den vynechat… Sestrám se v práci líbí. Chodí tam v klidu, nejsou ve stresu. Finský jazyk si nehraje moc na slušnost, na vykání se moc nehraje a lidé se oslovují křestními jmény. Platí to i ve vztahu sestra – lékař. Lékař bere sestry jako myslící bytosti, které mu pomáhají. Vizita je na každém pokoji jako zdvořilostní návštěva. Je pravda, že jsem trochu toho vizitového stresu, na který jsme zvyklí z českých nemocnic postrádala, pravdou je, že se lékař s pacientem seznamoval až na pokoji, dlouze koukal do karty, nebyl na pacienta „připravený“. Na druhou stranu pacientovi podal ruku, posadil se k němu na židli, pacienta vyslechl vždy důkladně, do posledního „trápení“…
Nás, studenty brali všichni rovněž jako rovnocenné partnery. Když mě poprvé primář oddělení pozdravil na chodbě jako první, došla mi angličtina… Ptají se na váš názor, můžete využívat všech zaměstnaneckých výhod, včetně bydlení, půjčovny kol, pokud potřebujete dojíždět…
A ještě jedna věc mě zaujala. Ve Finsku, pokud chcete studovat, stát vám to umožní. Nezáleží na tom, kolik vám je let. Musí jít ovšem o zvýšení kvalifikace. Proto jsem na praxi potkávala padesátileté studenty, kteří chodili na denní studium, doma měli rodinu, kterou z příspěvků od státu uživili…Proto i většina studentů nebydlí na kolejích, ale ve svém vlastním bytě, studijní stipendium jim pokryje nájemné…
Takže do Finska na zkušenou? Rozhodněte se podle postřehů z jednotlivých oddělení… Počkejte do dalšího dílu z jednotlivých oddělení. Nic se nemá uspěchat…
