Dlouhé roky patříme mezi odpůrce přetrvávajících iluzí kohokoli o tom, jak v případě hromadného neštěstí nebo jiné katastrofy to bude právě a jenom záchranná služba, která bude celou akci moderovat, dirigovat, řídit. Nebo dokonce bude v tomto „umu“ – pohříchu izolovaně od ostatních složek – vychovávána či dle krajových zvyklostí drezurována a cepována. Záchranná služba neměla nikdy, nemá a nikdy nebude mít ani zákonný, ani technický, ani personální, ani logistický podklad a podmínky k tomu, aby se stala koučem pro jakéhokoli HN ! S touto zrůdnou myšlenkou je třeba se již jednou provždy rozloučit.
Máme na Kolínsku, v malých lokálních poměrech za sebou poslední dva roky několik cvičení spolu s HZS a PČR, ve kterých se dokonale ukázalo jak jasně daná je úloha záchranné služby. Ano provede třídění , ale pak zaujme na místě neštěstí pozici určenou někým jiným. Tam bude pracovat podle již dlouho vymyšlených, dobře definovaných zásad. Bude plnit především svojí úlohu zdravotnickou, medicínskou, lékařskou, ošetřovatelskou a transportní. Sestry, záchranáři i lékaři v současné době nejvíc vnímají úlohu posádky, která bude na místě první. Jak vlastně provádět triage ? Že je to dávno na papíře, v odborném tisku, na internetu ? Tam toho je ! Je tam taky třeba recept na segedínský guláš z jehněčího s bramborovým knedlíkem. Přesto si to každá poctivá kuchařka musí napřed opakovaně zkusit sama a nakonec přizpůsobit momentální situaci a také tomu, pro koho to vlastně vaří, Třídění je proces, který je třeba cvičit,pak zase cvičit a nakonec pro změnu cvičit. Třeba jen virtuálně, diskuzí u stolu, nad pomyslnou mapou či plánkem ! Pak teprve hledat manuály. Ale stručné, jasné, srozumitelné každému. I policajtovi, i maltézskému rytíři, který chce na místě teroristického útoku taky pomáhat. Pak teprve někoho týrat, něco mu vyčítat nebo z něj dělat hlupáka ! To si málokdo z nás stále ještě nedovede tak přesně představit a tam je rezerva pro záchranné služby.
Samozřejmě respektujeme, že k tomu všemu existuje nutnost dokonalého spojení, vysoký profesionální požadavek na dispečink, ale o tom se už tak úplně nedá říci, že bychom neuměli.Nereálné představy všelikých tvůrců krizových koncepcí od zeleného stolu, stále jakoby předpokládaly, že každá záchranka má desítky aut a stovky pracovníků, kontejnery, helmy, „ atombordely“. Nemá !! Každý to ví, že nemá. Rozhodně ne úředně ! Možná má pracovní oblečení, kterým se neliší od metařů či koloťuků na nádraží. To má. A je to ostuda. Ale raději zase k věci : jsou některé záchranné služby, kde lze svolat posádky a pracovníky při případném HN z domova, nebo z kavárny, s nohama na stole a jedním mobilem. Přesto ona „ mobilizace“ sil proběhne správně, včas, bez chyb. A ty auta a ti lidé pojedou, přijedou, přivezou sebe a všechno co mají. A včas. Ale už bychom těžko dali své „pozlacené „ ruce do ohně právě za to, jak by se chovala na místě právě ona tolik “obávaná” první posádka. V tom to je ! Zde je třeba napřít naší pozornost a nedomnívat se stále, že budeme někdy v budoucnu schopni něco na místě události dirigovat . Prosím, bojujme o peníze na pomůcky, na zdravotnickou techniku, na vozy HN, stany a jiné a jiné věci.
Ale kdo bude dirigovat dopravu, odsunové a přísunové trasy, stavět terénní ošetřovny, určovat kde bude „ shromaždiště postižených“ etc., etc. etc…. – to záchranná služba nebude organizovat nikdy. My se musíme naučit třídit, chovat se jako zdravotníci na úrovni a nechat se aktivně – ne pasivně !! – trvale zasadit do systému pro řešení HN, který ale my nebudeme a nemůžeme vymýšlet sami nebo jako prioritní složka ! Vždy totiž bylo, nadále je a nekompromisně bude třeba, aby u té tvůrčí diskuze s konkrétními výstupy byli policajt a hasič. Jiná veškerá sebekvalitnější , ale separovaná snaha nemá žádný smysl.
