MUDr. Jiří Franz
Citlivou specifikou při ošetřování psychotiků je faktor tzv. fyzického omezení duševně nemocných. Mnohdy není jiná cesta, než klienta ztlumit farmakologicky – úloha zatím nadále výhradně pro lékaře – a tak tedy nejprve jeho “fyzickou likvidací” umožnit lék vůbec aplikovat. Je chybou se domnívat, že po aplikaci psychofarmak dojde k okamžitému zklidnění a že si můžeme dovolit povolit ve vlastní pozornosti. Jsou popisovány – i atypické a neočekávané – reakce na jindy osvědčené léky, kdy agresivita a motorický neklid může ještě nějaký čas přetrvávat. Jedná se de facto o provedení léčení bez souhlasu nemocného! Zde jsme kryti zákonem 86/1992. Je jisté, že se musí jednat o člověka, který zjevně ohrožuje sebe či své okolí a který ani nemůže použitelně projevit svůj souhlas s léčením. V případě záchrany života je třeba aplikovat léky i proti vůli nemocného či využít možnosti odmítnutí nesouhlasu ze strany příbuzných.
Velmi časté a účinné je vyžádat spolupráci s Policií, která je oprávněna zcela úředně takovou osobu zajistit.
Zásadním požadavkem je trvalá zvýšená pozornost zdravotníků při transportu úspěšně ztlumeného pacienta. Vždy a trvale hrozí nové vzplanutí neklidu či agrese, ale též laryngospasmus s možným dušením, náhlé kaskády křečí, přechodné ztráty vědomí, zvracení s možnou aspirací či atypické oběhově poruchy ! Víme, že vysoké procento duševních poruch je spojeno s opilostí a drogovou závislostí. Tato skutečnost pak vlastní klinický obraz ještě komplikuje a přináší obtížně zařaditelné symptomy.
Kdy je potřeba se nejvíce obávat ? Především tam, kde je zjevné, že k duševní poruše došlo rychle, neočekávaně, či dokonce poprvé v životě. Nebezpeční a nevypočitatelní jsou nemocní, kteří působí na první pohled negativisticky, jakoby rezignují, aby pak zcela neočekávaně – během několika vteřin – přešli k obranné, ale i útočné reakci do řad doprovodné posádky. Zcela nejasní jsou ve svých projevech alkoholici a drogově závislí.
Stavem, který je kupodivu častý je tzv. panická porucha. Pacient má úzkost, bojí se, je neklidný, je obtížné s ním navázat kontakt. Panická hrůza se dostavuje rychle, bez ohledu na vlivy prostředí nebo okolní situace. Někdy proběhne krátce a nemocný je zcela v pořádku již po našem příjezdu. O jeho obtížích se pak dozvíme pouze z líčení případných svědků a jsou-li jejich informace zjevně solidní, je přinejmenším psychiatrické vyšetření vhodné! Dlouhodobá panika s sebou přináší často nejprve bolesti na hrudi a dušnost, křeče obličejových svalů, bizarní pohyby očí, slinění, nauseu. Ne vždy pomyslíme a priori na duševní onemocnění. Při těchto poruchách se v písemnictví popisuje vysoké procento úspěšnosti psychoterapie – i laické – a naváže-li okolí s postiženým důvěryhodný kontakt, stav se rychle upraví.
