Chronicky chrápající lidé jsou neoblíbeni, vysmíváni, stávají se přítěží pro svoje okolí. Po celé zeměkouli se každou noc ozývá stamiliony zvyklého zoufalého „pomlaskávání“ spolunocležníků, snahy chrápajícího probouzet, obracet, polohovat, sypat mu do nosu či do úst zaručené „ osvědčené“ domácké prostředky. Nebo se pokusit takového nešťastníka nejlépe rovnou „ zabít, udusit, zlikvidovat“. Je však třeba vědět, že se v podstatě nejedná o tak příliš velikou legraci. Chrápou na jedné straně také záchranáři – i když podle některých vedoucích pracovníků „ se na záchrance nemá co spát“, důsledky obstrukčních apnoických nocí vidíme často v rámci výjezdů k tzv. zhoršení chronických stavů.
Chrápání – odborně obstrukční spánková apnoe – je velmi závažná porucha spánku. Horní dýchací cesty – především na úrovni hltanu – kolabují, zužují se a vedou v průběhu spánku, který má být de facto odpočinkem,k opakovanému – ne vždy pravidelnému – omezení proudění vzduchu. Postižený má snížený svalový tonus v oblasti hltanu, v průběhu spánku funí, lapá po dechu, probouzí se, několikrát hluboce vdechne a znovu usíná. Chrápání bývá přerušováno obdobím ticha – tolik příjemného pro ostatní kolem – které je ale de facto několik desítek vteřin trvající apnoe – úplnou zástavou proudění plynů.Chrápáním trpí stovky miliónu lidí na celé planetě a je třeba vnímat, že výrazně ovlivňuje jejich nemocnost, v krajním případě i úmrtnost. K syndromu spánkové apnoe jsou dědičné dispozice, výrazně častěji chrápou lidé s nadváhou, s vysokým tlakem. Významným faktorem pro celonoční chrápání je večerní požití alkoholu – nebo jednoduše řečeno opilost. Obstrukční apnoe zvyšuje riziko vzniku CMP, AIM, zatěžuje srdce jak „ doprava“ tak „ doleva“ s příslušnými komplikacemi. Mnoho postižených bývá přes den spavých, jsou na nich patrné známky mozkové hypoxémie, bolí je hlava, na nic si nemohou pořádně vzpomenout, jsou otupělí. Nebezpečný je vyšší výskyt mikrospánku při řízení vozidla. Na druhé straně je zjevné, že léčba spánkové apnoe stávající kardiální obtíže zlepšuje. Co s takovým člověkem ? Každému kdo chrápe nelze dělat tracheostomii, resekovat měkké tkáně v oblasti patra a hrtanu, dávat na noc do nosu kyslíkové „ brýle“ nebo vzduchovod. Určitě pomáhá redukce váhy, zákaz večerní konzumace alkoholu a údajně velmi spolehlivé je – po konzultaci s lékařem – užívání tricyklických antidepresiv před spaním. Rozhodně není od věci spát ve vyvětrané místnosti, při otevřeném okně, nechodit spát „ jak hovado“ bez přípravy, bez osobní hygieny, v šatech, botech či bez vhodného nočního oděvu. Zásadní význam má i kvalitní lůžko a snaha spát v takové poloze, při které k hrtanové obstrukci nedochází. To je nepochybně velmi individuální, ale lze se tomu přiučit a případně ukázněně donutit.
