Téma napadení záchranářů se diskutuje již dlouho. Tento nešvar se rozmáhá a konce mu nikdy nebude. Lidé jsou zlí, závistiví a když už se ocitnou v krizi neudělá jim problém napadnout i záchranáře, bez ohledu na to, jestli se mu snaží pomoci či ne. Průzkum, který jsem provedl se týkal zjištění jak si situace napadení záchranářů v ČR stojí. Bylo zasláno 14 dotazníků, tedy do všech územních středisek záchranné služby ČR, hlavním sestrám a ředitelům ÚSZS ČR.
Dotazníků se vrátilo deset. Čtyři střediska se nezúčastnila (Královehradecký kraj, Vysočina, Jihočeský kraj a Středočeský kraj, který se však přislíbil, že data dodatečně zašle). Dotazníky jsem zasílal emailem a v některých střediscích jsem se informoval telefonem, zda dotazník opravdu dorazil.
Průzkum :
Z průzkumu vyplývá, že nejčastější příčinou napadení záchranářů je alkohol (40%) a jiné omamné látky (20%), v 30% onemocnění (hypoglykémie, epilepsie, duševní choroba) a v 10% různé stresující a frustrující situace.
Co se týká frekvence napadení je jich nejvíce v noci, na nočních službách. V lidech stoupá agresivita, je více opilých a intoxikovaných lidí než přes den.
K verbálnímu napadení posádky dochází 3 – 4 x za den v celé ČR. K fyzickému napadení došlo ve 53 případech za rok 2005. Toto číslo však nemusí být konečné, neboť napadení vždy útoky nehlásí a navíc se nevrátily dotazníky ze všech krajů. Nejlepší evidenci měla Záchranná služba hl. m. Prahy, která si přímo vede dotazník o napadení svých zaměstnanců.
I když je to smutné, i mezi záchranáři se najdou lidé, kteří svým chováním a jednáním k agresi provokují. Z došlých dotazníků se všechna střediska shodla na tom, že právě také chování zdravotnického záchranáře může být příčinou útoku. Dalším faktorem může být i prostředí, ve kterém záchranář pracuje, i to může k útoku provokovat (např. nesnesitelné horko, silný déšť mohou měnit chování a nálady lidí).
Záchranáři mají několik možností se bránit, celou věc by však pravděpodobně nejvíce usnadnil zákon pro záchrannou službu. Spolupráci s Policií ČR při napadení si pochvalují především v Praze, Ústeckém kraji, Karlovarském kraji a v kraji Pardubickém. Obraných prostředků (pepřové spreje) využívají především v Libereckém kraji, Pardubickém a v Praze. Sebeobranné kurzy proběhly v několika střediscích ZS, ale byly většinou blokové(4.hod.) a pro efektivní účel by měli být opakovány a vedeny ve větším rozsahu. Některá střediska (Liberec, Plzeň, Olomouc, Praha, Ústí, Brno, Ostrava) pořádají i komunikační kurzy nebo rozebírají situaci napadení hned po výjezdu. Kurzům komunikace bychom měli přikládat největší váhu. Z průzkumu vyplývá, jak bylo uvedeno výše, že sám záchranář často provokuje k agresi, proto je důležité záchranáře školit především komunikačně. „Když už nemůžeme změnit systém potrestání a ovlivnění napadení, můžeme změnit aspoň sami sebe.“
Výbornou pomůcku mají pražští záchranáři. Jsou vybaveni poplachovými tlačítky na dálkové ovládání (z ovladače na klíčích), kdy mohou informovat ZOS o napadení, i když jsou mimo sanitku.
Počty napadení podle krajů:
Liberecký kraj 2
Ústecký kraj 1
Karlovarský kraj 6
Plzeňský kraj
Padubický kraj
Jihomoravský kraj 1
Zlínský 5
Moravskoslezský 12
Olomoucký kraj 4
Praha 22
