Setkáváme s těmito stavy často, i když spíš v rovině LSPP. Někdy o nich málo víme, vzniká ne tak vždy oprávněná tendence je podceňovat. Všeliké flegmóny, zarudnutí, furunkly v oblasti nosu, nosního vchodu, obličeje či zevního zvukovodu – to bývá skoro vždy pyogenní stafylokok. Známe tendenci k samoléčitelství, přikládání různých po domácku vyrobených náčinků , žluklé masti a nesterilní vymačkávání „ beďarů“. Možné komplikace jsou možná vzácnější, o to víc nebezpečné a nevypočitatelné. Budeme vždy pomýšlet na rozvláčení infekce až k pozdějšímu obrazu meningitidy nebo dokonce flegmóny v oblasti očnice !
Nemohu potvrdit, že by bylo častým jevem podcenit tzv. „ obyčejnou“ angínu – nicméně ! Nikdo nemá vyhráno, pokud na unaveném lékaři na pohotovosti vyloudí či dokonce pokoutně někde získá antibiotika. Přitom nadále chodí do práce a léky dokonce bere nepravidelně, nebo nedostatečnou dobu. Specialisté pak popisují nebezpečné tonzilogenní sepse, flegmony v okolí hrtanu a jiné velmi nebezpečné – zbytečné ! – komplikace.
O laryngitidách či epiglotitidách bylo řečeno i napsáno dost – a jedná se o stavy, o kterých psát by bylo nošením dříví do lesa.
Dramatickým stavem může být přítomnost cizího tělesa v dýchacích cestách. Předměty aspirované dětmi jsou nepředvídatelně bizarní, často vzbudí oprávněný úžas. Viděl jsem toxikomana, který napůl vdechl, napůl spolkl injekční jehlu ! Ještě před přednemocničním a následným operačním ošetřením, které nebylo rozhodně jednoduché si tak vlastně způsobil krvácející traumatickou tracheoezofageální infikovanou pištěl. Vyvázl tehdy po mnoha týdnech jen tak tak. Není tak úplně pravda, že všeliké – jinak jistě osvědčené – údery do zad či Heimlichovy manévry budou promptně účinné. Nikdo z nás to nedělá a nevidí denně. Zbytky špatně rozžvýkané potravy hlavně u starých lidí, které se zaklíní v oné „ koláčové“ dírce – zkrátka spíš v horních partiích dýchacích a polykacích cest, se při trošce duchapřítomnosti dají docela dobře odstranit pomocí laryngoskopu a kleští či peánu. I tak známe, že tyto stavy následuje často resuscitace již udušeného postiženého pacienta. Některá cizí tělesa nebo zbytky tuhé stravy mohou za určitých raritních okolností imitovat bolesti na hrudi, stenokardie a prvotní dojem koronární příhody. Při těchto stavech nelze skoro nic univerzálního poradit. Některé pokusy „ protlačit“ těleso dobře zavedenou sondou do žaludku či vypitím většího množství tekutin někdy pomohou, jindy ublíží. Popisují se iatrogenní poškození jícnu po vehementní snaze záchranáře prvního kontaktu dysfagii a bolesti razantně vyřešit přímo na místě s omezenými nástrojovými možnostmi. Vítězí individuální posouzení, atmosféra na místě události, spolupráce postiženého a zdravý rozum záchranáře či jeho invence – možná i podle vzoru „ méně je více !“.
Epistaxi každý zná. Nemohu si odpustit občas zbytečné obavy z provedení přední nosní tamponády prostředky , které jsou dostupné v každém sanitním voze. Šetrně naskládaná dostatečně dlouhá a vlhká konfeta / úzký obvaz/ není nijak složitý výkon, je účinný a pokud je proveden šetrně, netřeba se ničeho obávat.
