Již dlouho se hovoří o celkové kocepci urgentních příjmů a problematice této péče, ale pouze v souvislosti s nemocnicemi jako takovými (některé mají co dohánět…), jinde se již podařilo se celkem úspěšně přiblížit americkému vzoru “emergency departments”.
Nejsem si vědom, že by se ale rozvířila hladina na téma urgentní příjem a urgentní péče v polních podmínkách (vynecháme zde vojenské lékařství, které má tuto problematiku vyřešenu). Civilní lékařství (myšleno nemocnice jako takové) a zdravotnické záchranné služby nejsou schopny zajistit výše zmíněnou péči v terénních podmínkách. Například v sousedním Německu je toto řešeno Červeným křížem (ten je tam ale státní organizací – pokud to lze takhle nazvat, zároveň zajišťuje záchrannou službu a zdravotnickou pohotovost), jehož dobrovolníci i profesní zdravotníci jsou schopni v případě živelných a podobných katastrof zřídit civilní polní nemocnice a zde soustřeďovat nezbytnou pomoc a již zmíněnou urgentní medicínu (ne vždy je možné transportovat pacienta, ať už jde o zdravotní stav nebo např. počasí, a jiné vlivy…..).
U nás se tuto problematiku snaží řešit Český červený kříž (bohužel podle svých norem pro první pomoc), v tom je největší problém – jednak nejsou zdravotnické “hodnosti” ČČK uznány jako zdravotnické profese, proto je zde stále pohlíženo jako na laiky, ti tudíž ani prakticky nemohou adekvátně fungovat v takto zřízené polní nemocnici, ať už je vybavená jakkoli.
V současné době pracuji jako VS na odd. ARO, Liberecké krajské nemocnice a ve spolupráci s místním Červeným křížem se snažím rozpracovat takový útvar (resp. polní nemocnici schopnou zajistit odbornou urgentní péči – jednak příjem, ale i v omezených podmínkách péči typu ARIP). Snažím se implantovat do polní nemocnice, jak ji nazývá ČČK (všeobecně) i zdravotnický personál včetně odpovídající péče. Celé je zatím v procesu přípravy koncepce a postupné (jak to jen finančně půjde) realizování.
Budu rád za postřehy a připomínky, Ctirad Novák.
