Zdeněk Schwarz, ředitel pražské záchranné služby, a jeho tým lékařů bdí čtyřiadvacet hodin nad zdravím a životy Pražanů. Dokonce si přál už od dětství jezdit po Praze jako doktor se sanitkou. Tak proč teď říká, že je blažený, když může z metropole odjet?
* Sledoval jste seriál Sanitka?
Samozřejmě.
* A líbil se vám?
Víte, můj otec tu pracoval v době, o které seriál vypráví. Možná jsem v seriálu hledal i část historie jeho života. A na záchranku jsem nastupoval, když natáčení končilo.
* Zdědil jste touhu zachraňovat lidi?
Nu… možná ano. Kdo ale někdy čuchnul k záchrance, zůstane u ní. Většinu našich lidí tahle práce opravdu baví, považují ji za adrenalinový sport. Vtáhne je to napětí.
* V seriálu přitom stále řešili, že k záchrance nikdo nechce. To se změnilo?
To je pořád stejné. Je tu pár nadšenců, ale většinou je to, i když to zní ošklivě, odpad zdravotnictví. Lékaři si u nás chtějí víc vydělat, odpočinout si…
* Před chvílí jste říkal, že práce u vás je adrenalinový sport…
Jenže si spočítejte, kolik případů musí za službu ošetřit lékař záchranné služby – mezi osmi až deseti, a na ambulanci, kde to jsou desítky pacientů denně.
* Takže u vás pracují jenom nadšenci a pak životní zkrachovanci?
Ne, ještě lidé, které stereotyp ve zdravotnictví nějak otrávil. A tak dělají na záchrance, kde se všechno pořád mění, každý zákrok je jiný.
* To zní dost pesimisticky.
Ano. Lékařů je málo a situace se dál zhoršuje. Bojím se, že za pár let budeme mít problém vůbec sehnat nějaké doktory. Můžeme zaměstnat jen lékaře se speciální aprobací.
* Neodrazuje záchranáře i to, že je může pacient snadno napadnout? Před pár lety to bylo velké téma.
To není nic dramatického, spíš se celý problém nafoukl. To bylo na záchrance vždycky, vždyť i v seriálu Sanitka hrál Zdeněk Srstka agresivního záchranáře, který likvidoval hospodské rvačky.
* Myslíte? Vždyť v Praze jeden záchranář skončil s poraněnou páteří v invalidním důchodu, jiný utíkal před výstřely z pistole…
Metropolitní záchranka řeší problémy velkoměsta, kde je plno lidí závislých na alkoholu a drogách, pohybujeme se v podsvětí, plno lidí je ozbrojených. A lidé si taky víc dovolí, stačí malý impulz a vystartují. To je vliv zahraničních seriálů.
* Proč?
Všechny americké stupidity představují záchranáře jako akční hrdiny, za jednu ruku visí na laně pod vrtulníkem, skáčou z oken a lezou po hromosvodech. Každý si pak představuje, že záchranka dokáže během pár vteřin zachránit lidem život.
Proč se peníze na hry vyplatí
* Bral byste při vytížení pražské záchranky ve městě olympiádu?
Bral, já jsem její příznivec. Je to pro město velká příležitost a velká výzva. Bude to možná znít podivně, ale je to kromě světové války největší akce, kde se setkají lidé ze všech konců světa.
* Odpůrci her namítají, že tak megalomanská akce komorní a do sebe uzavřenou Prahu úplně zničí…
Já jsem naopak přesvědčený, že to městu pomůže. Bude to něco stát, ale nic na světě, panebože, není zadarmo. Vždyť co tu sedmnáct let po revoluci změnilo?
* Jenže kde na to vzít peníze?
Peníze musí náš malý chudý stát najít, protože olympiáda k nám přivede investory a hlavně jejich peníze – nejen pro Prahu, ale pro celou zemi. Olympiáda je velký ekonomický kolos, který se řítí světem a v němž se točí velké peníze. A ty pro nás měly být impulzem.
* Impulzem k čemu?
Olympiáda zemi pomůže, ale ona musí na oplátku něco nabídnout. Než budeme kandidovat, musíme vybudovat silnice, administrativní budovy, hotely. Všechno by se pak zužitkovalo – olympijská vesnice by se mohla změnit na koleje, byty nebo ubytovny pro sociálně slabé rodiny. O silnicích ani mluvit nemusím.
* Když už mluvíte o silnicích – jezdíte ještě se záchrankou jako lékař?
Jezdím. Sloužím tak čtyři služby do měsíce. Přes den musím být v práci, takže sloužím noční a víkendy. Takže této bohulibé činnosti věnuji své volno. Chci si udržet rozhled v medicíně, ta práce mě pořád baví a ještě jsem v nejužším kontaktu s celým provozem.
* Ptám se, protože mě zajímá, jak se vám jezdí.
Jak? Katastrofální stav dopravy dosáhl takového bodu, že víc už se – zaplať bůh – zhoršit nemůže. Od rána do noci jsou silnice ucpané, stojíte v kolonách a popojíždíte. Bohužel je na náš úkor preferována hromadná doprava.
* To je hodně kacířské prohlášení. Co tím chcete říct?
Třeba křižovatky, každá preferuje tramvaje. Jezdí jedna tramvaj za druhou, přestože veze deset lidí, ale půlka Prahy v autech tam stojí. Jako normální řidič mám pocit, že ten systém nikdo neřídí.
* Jsou v Praze nějaká místa, kam víte, že se se sanitkou budete těžko dostávat?
Všechna, kde jsou takové ty bílé obrubníčky kolem tramvajových pásů. Kolik já viděl zničených aut a sanitek! To je příklad Sokolovské kolem Vysočan nebo Českomoravské u Sazka Areny. Je tam nově udělaný tramvajový pás s travičkou mezi kolejemi. Nevím, jestli tahle zeleň vytrhne Prahu, ale my na tramvajový pás už nemůžeme. Navíc z dvouproudové silnice udělali jednoproudovou. Když je u Sazky zácpa, tak tam můžeme jen houkat, čekat a rozčilovat řidiče. Křídla nemáme.
* Vám to sice kazí život, ale město se brání, aby tolik lidí…
Nejezdilo auty?
* Ano, nejezdilo auty.
To je ale blbost! Představa, že budeme žít jako ve středověku, že budeme bydlet v chýších a jíst kořínky, je prostě směšná. Civilizace se řítí kupředu. Mamuti už se nevrátí.
* Lidi možná v Praze náhle nezačnou jezdit na koních a bicyklech, ale místo auty by mohli jezdit městskou dopravou. Ne?
Ale kdepak, kdo má dneska auto, už tramvají nejezdí. A nemusí to být žádní VIP, vždyť je to autem přijde po městě skoro levněji. Komu by se chtělo jezdit s kapsáři a bezdomovci? Všechno tam páchne, cestující otravují kdovíjaké existence, chlapi obtěžují ženy… Prostě děs.
Praha není nejkrásnější místo
* Nemluvíte o Praze zrovna lichotivě. Žijete tady vůbec rád?
Ne. Já jsem sice rodilý Pražák a to město mám rád, ale když vyjedu pryč, za hranice, jsem celý blažený. A na návrat se vážně netěším.
* Přesto tu zůstáváte. Co vás drží?
Moje kořeny. Nic víc.
* Žádné místo?
Ne. Myslíte si, že bych se neobešel bez Hradčan? Kdepak. Na světě je řada míst krásnějších než Praha.
* Proč se tedy neodstěhujete za Prahu? Mnoho lidí to tak dělá…
Jen to ne! Mám pocit, že bydlení v satelitech není zdravé. Nevím proč, ale lidi tam jsou víc nemocní. Snad je to stresem. Vezmou si hypotéku a vědí, že každý měsíc na ni musí vydělat dvacet tisíc. Ani se tam mezi sebou nemají rádi, je to horší než v paneláku. A ještě musí každý den strávit hodiny v autě, protože jezdí za prací do Prahy. Vidím to na svých kamarádech, kteří prchli za Prahu a mysleli, jak budou šťastní. A dneska utíkají zpátky.
* Kam byste utekl vy?
Do Tichomoří nebo na ostrov do Indického oceánu. Krejčíř dobře věděl, jaké místo vybrat. Tam je to totiž opravdu krásné.
Zdeněk Schwarz
Ředitel pražské záchranky se narodil 15. května 1963 v Praze. Mezi lety 1983 a 1990 vystudoval Lékařskou fakultu UK, poté nastoupil na dva roky na chirurgii Fakultní nemocnice Bulovka. Od roku 1990 zároveň sloužil jako lékař v nemocnici neodkladné péče. Od roku 1994 byl členem lékařského týmu pražské letecké záchranné služby a záchranky. Jejím ředitelem se stal v roce 1998. Zdeněk Schwarz je ženatý, má dvě děti (22 a 17 let).
Regionální mutace| Mladá fronta DNES – Praha
Autor: MAGDALENA NOVÁ
