Při naší práci se zhusta setkáváme s úrazovými mechanizmy, které lze velmi zjednodušeně zahrnout pod “balíček” násilí v oblasti zad. Umíme si představit energetické údery po pádech na záda, rozličné dopravní nehody s převrácením vozů či motocyklů o víc než jen 180 stupňů, ale i rozličné možnosti úderů při rvačkách, napadení či adrenalinovch sportech.
Proto nehledejme a nepomýšlejme při setkání s těmito druhy násilí “do zad” jenom páteř, míchu, měkké tkáně a nechť nás v prvním kole neuspokojí ani zachovaná hybnost a čití dolních končetin.
Retroperitoneum je prostor pod zadním listem pobřišnice , odzhora za játry, zadní stěnou tlustého střeva, duodena a konečníku. Odspoda je retroperitoneum ohraničeno dorzálními úpony bránice, páteří, zádovými svaly a pánevním dnem.V této úzké – prostorovou představivost vyžadující – anatomické krajině, vyplněné ” vatovitým” řídkým pojivem, jsou uloženy ledviny, nadledvinky, močovody, močový měchýř, rektum, ženské pohlavní orgány, břišní aorta, dolní dutá žíla, nemalé množství lymfatických pletení a navíc ganglia a vlákna sympatického nervstva.Také slinivka břišní a “zádová” plocha duodena jsou uloženy v této – pro chirurga mimořádně obtížně dostupné – krajině.Všechny tyto důležité orgány mohou být úderem či nárazem do oblasti dolní poloviny zad v rozličných – a také život ohrožujících – variantách poškozeny.
Při poranění struktur v retroperitoneu bývá nejčastějším projevem krvácení. Dochází k němu roztržením cév či parenchymu uvedených orgánů, úlomkem zlomeniny dolních žeber, páteře či pánve.Pitevní nálezy fatálních fraktur pánve dokladují, že do tohoto prostoru lze doslova vykrvácet.Pro roztržení a následná krvácení z velkých cév není tak úplně vždy zapotřebí žádné výraznější násilí.Obsahem retroperitonea může být i střevní obsah / po deceletrační perforaci dutých struktur GIT / či pankreatická šťáva, volně vytékající z přeneseného rozdrcení slinivky třeba po ” banální” kompresivní zlomenině Th 12 nebo L1.Před léty jsem vezl vrtulníkem devítiletého chlapce, který spadl ze saní, “pohmoždil” si záda, již během transportu byl patrný vývoj zánětu pobřišnice, aby se pak na dětské chirurgii prokázalo, že si de facto kompletně přepůlil slinivku břišní.
Malá krvácení do retroperitoneálního prostoru mohou probíhat zpočátku asymptomaticky. Navíc při zvyklé poloze ošetřovaných a transportovaných poraněných na zádech si sám postižený – jaksi vlastní vahou – zpočátku možná větší ztráty sám “komprimuje” a v prvním kole nějaký čas docela příznivě minimalizuje. Proto pozor ! To může být ona zbabělá zrada ! Větší krvácení se projevuje bolestmi v břiše a zádech. Bolesti přitom mohou vystřelovat do ramene, sakrální krajiny, třísel a varlat. Narůstající hematom může vést k rozvoji manifestního šoku, nezřídka již během transportu.
V přednemocniční fázi nemá ani zkušený lékař v případě těchto zákeřných retorperitoneálních příhod moc reálných šancí ten či onen stupeň postižení jasně a srozumitelně specifikovat. O to zásadnější je schopnost – jako vždy – co nejrychleji a nejpřesněji vyhodnotit mechanizmus úrazu a často počáteční ” pouhé bolesti zad” nepodcenit – ani náhodou. I zde je samozřejmostí žilní vstup, trvalá monitorace základních funkcí – především jejich vývoj a schopnost vyhodnotit i subjektivní stesky poraněného v průběhu prvotního ošetření či transportu. Retroperitoneum je reálný anatomický prostor, přeplněný zásadními strukturami, které jedna jako další mohou – především při oddálených komplikacích – zcela zásadně ohrozit postiženého na životě či trvalými následky.
