Paramedik.cz

MUDr. Jiří Franz

Historický pan Silvestr, po kterém slaví 31.12. své jmeniny muži tohoto křestního jména, no a miliardy lidí této planety také konec starého či počátek nového roku, nebyl žádný bujarý pijan nebo rozeřvaný vysmátý bouřlivák. Byl to pracant, velikán, celebrita, vážený moudrý a kvalitní muž, který by se divil, co se na den jeho úmrtí roku 335 dnes všechno děje.
Read more…

Novým ředitelem Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje se stane od 1. ledna pětačtyřicetiletý inženýr Ivo Rada, který je více než rok náměstek ekonomických a technických činností ZZS. Rada je zároveň zastupitelem kraje za ODS. Nahradí tak pověřeného šéfa Bohumila Černého, jehož pověření letos po 16 měsících končí.
Read more…

MUDr. Jiří Franz

S diabetiky se v PNP budeme setkávat stále. Jedná se o nevyléčitelnou chorobu, kterou je možné reálně za účelem minimalizace četných komplikací – pouze uzdravit – držet v jakési remisi. Dodržovat určitá dietní a léčebná pravidla hry a to až do smrti. Je to stejné, jako se závislými alkoholiky. I ti se již nikdy nemohou vyléčit, ale přestanou – li jednou pro vždycky chlastat, jsou uzdraveni.
Slovo diabetes je řecké a znamená de facto odtékat, uplynout. Mellitus – jak už to v té roztodivné lékařské terminologii bývá – je pro změnu z latiny a znamená sladký / jako med /. Cukrovku – i když si jí možná nedokázali patogeneticky vysvětlit – znali již všemožní felčaři dávnověku. Chorobně vysoká hladina cukru se vylučuje močí a bylo možné si odjakživa povšimnout jak takový „sladký“ přirozený lidský výměšek přitahuje mouchy a včely. V Číně dělali „diagnozu“ cukrovky bedlivým sledováním zda – li se o moč nemocného „perou“ mravenci. Odtud máme asi prvotní kořeny rozličného vtipkování na úkor starých prostatiků s diabetem, kterým se aktivně slétají včely pod poklopec.
Read more…

Tragikomický western se odehrál na záchytce v Hradci Králové, kde v neděli přišli kumpáni osvobodit svého kamaráda – a úspěšně. Více zde.

Marek Uhlíř

Jak vypadá záchranka očima “obyčejných” lidí si mnoho z nás asi ani neumí představit. Asi tušíme, že kolem sanitek a záchranářů existuje velmi mnoho mýtů a lidových polopravd a že zkušenosti lidí, kteří se záchrankou měli co do činění, jsou (velmi často oprávněně) rozporuplné. Na druhou stranu tušíme, že ačkoliv jsou záchranky na druhém místě odzdola v žebříčku objemu peněz, které zdravotní pojišťovny vydávají jednotlivým druhům zdravotnických zařízení, lidé cítí k záchranářům potěšující podvědomou důvěru a někdy snad i zasloužený obdiv. Každý už se asi aspoň jednou setkal s pacientem, který hodnotil práci záchranky v kontrastu s několik let (až několik desítek let) starou zkušeností a komu není lhostejné, jak lidé vnímají jeho práci, už určitě přemýšlel o tom, nakolik jeden konkrétní výjezd, který je pro zdravotníka jedním z mnoha, formuje zážitky a postoje pacienta a jeho okolí. V srpnu publikoval server žena-in článek o záchrance: jakkoliv je samotný článek nablblý, diskuse pod ním je docela dobrým obrazem toho, jak lidé o záchrance přemýšlejí, jak ji vidí, vnímají, nebo naopak nepřemýšlejí, nevidí, nevnímají. K přečtení zde.

Chtěl bych se zeptat jak poznat nebo jaké symptomy má v PNP ruptura moč. měchýře??? Díky Zápotocký

V Moskevské léčebně zahynulo dnes v noci při požáru 45 pacientek, léčících se z různých druhů závislostí. Většinu úmrtí – jak tomu v podobných případech bývá – má na svědomí udušení zplodinami hoření. Vše ale nasvědčuje tomu, že personál léčebny mohl ztrátám na životech zabránit, kdyby přivolal záchranáře bez otálení, pacientky varoval dříve než za půl hodiny po vzniku požáru a kdyby mříže a katry nezůstaly zamčené… Vyšetřování události, která se až nápadně podobá příběhu známému z filmu Requiem pro panenku, je teprve na začátku, ale nejpravděpoodbnější verze je úmyslné založení požáru v místnosti s vyřazeným materiálem. Představitelé hasičů a záchranky vyzvali ke kontrole protipožárních opatření a evakuačních plánů všech moskevských nemocnic. Podrobnosti zde a přímo od zdroje zde.

MUDr. Jiří Franz

Již staří chirurgové dobře věděli, jak nebezpečná jsou tupá poranění, kdy při šikmém, tangenciálním nebo valivém násilí může ve značném rozsahu dojít až k několikacentimetrovému posunu kůže proti hlubším podkožním vrstvám. Jsou pro následnou péči vždy svízelná, i když se občas jedná jen o izolované „ rukavicové“ poranění kůže na horních končetinách nebo „prostou“ skalpaci Toto tzv. decollement znají důvěrně traumatologové, třeba při kombinovaných drtivých i otevřených zlomeninách bérce, kde se tento typ poškození za nepříznivých okolností přímo nabízí. Často se pak stává větším problémem, než definitivní ošetření a vyhojení zlomené kosti. V historii se tato postižení nazývala kočárovým traumatem,neboť se vždy předpokládal násilný škodlivý vliv převrácení vozidla, menší či větší stupeň následného tažení těla po pevné ploše a tím dokonalé podmínky k doslova „ odervání“ kůže a podkoží od bohatě prokrvených, inervovaných a mízními cévami zásobených vazivových a svalových struktur. Zpočátku méně nápadné poranění, ještě bez vyvinutých zjevných hematomů, může být podceněno, ačkoli do pár minut může nastoupit zcela manifestní traumatický šok. Décollement je dnes nejen součástí závažných dopravních nehod, ale je barvitě v literatuře líčen i jako následek teroristických útoků, spojených s dlouhodobějším zavalením.
Read more…

MUDr. Jiří Franz

Všechno si to tady pilně čtu, někdy nevěřím svým očím – nicméně : nejčastěji se musím smát, často i hlasitě a několik minut. S nemálo z vás, kteří o odstavec níže již několik dní rvavě diskutují, se znám. O to je to ve výsledku lepší, když se jako jeden z mnohých „tichých“ čtenářů nakonec dovedu spíš zasmát než hořce zaplakat.
V řecké mytologii je vyprávěn jistý Théseus, který kudy chodil, tam konal hrdinské skutky. Zahubil – dle tehdejších měřítek – mnoho lotrů. Minotaura, Skeiróna a několik všelikých sadistických obrů. Jeden mi v souvislostech utkvěl. Přerostlý arcilotr – jakýsi Prokrústos – měl doma pro kolemjdoucí dvě postele – jednu hodně malou a druhou hodně velkou. Kdo šel kolem, nabídl mu nocleh. Když byl jeho ” host” malý, dal ho do velkého pelechu a tak dlouho ho natahoval, až ho přetrhl. Kdo byl přerostlejší, toho dal do malé postýlky a tak dlouho mu osekával přečnívající údy, až se tam konečně – žel již dávno mrtev – vešel. Hnus – dnes by to bylo sousto pro tvůrce nízkorozpočtových hororů.
Současní vykladači těchto odporností se snaží příběhy z mytologie moudře aplikovat na dnešek a vymysleli tzv. Prokrustovo lože našich představ a přání, které si vytváříme občas bez ohledu na skutečnost či pravou podstatu věci. A tak vlastní malé, nicotné činy, myšlenky a zásluhy někteří z nás velmi účelově „ natahují“ a na druhé straně ty skutečně velké skutky a zásluhy těch druhých osekávají, oklešťují, znehodnocují, umenšují. Je nás takových stále dost.
Hlavně v parlamentu. Ale i my – chlapci od záchranek – to umíme taky, pravda ?
Nic ve zlém. Stejně se s tím nedá nic dělat.

Dr. Franěk upozorňuje na svých webových stránkách na nové stanovisko právního oddělení ČLK, které poprvé v historii umožňuje během samostatného výjezdu zdravotnickým posádkám bez lékaře přijmout od pacienta kromě informovaného souhlasu i informovaný nesouhlas – negativní revers. Černé na bílém zde.