Již staří chirurgové dobře věděli, jak nebezpečná jsou tupá poranění, kdy při šikmém, tangenciálním nebo valivém násilí může ve značném rozsahu dojít až k několikacentimetrovému posunu kůže proti hlubším podkožním vrstvám. Jsou pro následnou péči vždy svízelná, i když se občas jedná jen o izolované „ rukavicové“ poranění kůže na horních končetinách nebo „prostou“ skalpaci Toto tzv. decollement znají důvěrně traumatologové, třeba při kombinovaných drtivých i otevřených zlomeninách bérce, kde se tento typ poškození za nepříznivých okolností přímo nabízí. Často se pak stává větším problémem, než definitivní ošetření a vyhojení zlomené kosti. V historii se tato postižení nazývala kočárovým traumatem,neboť se vždy předpokládal násilný škodlivý vliv převrácení vozidla, menší či větší stupeň následného tažení těla po pevné ploše a tím dokonalé podmínky k doslova „ odervání“ kůže a podkoží od bohatě prokrvených, inervovaných a mízními cévami zásobených vazivových a svalových struktur. Zpočátku méně nápadné poranění, ještě bez vyvinutých zjevných hematomů, může být podceněno, ačkoli do pár minut může nastoupit zcela manifestní traumatický šok. Décollement je dnes nejen součástí závažných dopravních nehod, ale je barvitě v literatuře líčen i jako následek teroristických útoků, spojených s dlouhodobějším zavalením.
Décollement je de facto nežádoucí oddělení dvou či více fyziologicky a funkčně srostlých strukturNejzávažnější je vždy oblast trupu – záda, hýždě, hruď či břicho. Není bez zajímavosti, že ke škodlivému posunu vrstev dochází s horšími důsledky tam, kde je v podkoží výraznější vrstva tuku. Dle rozsahu a lokalizace se ihned vytváří podkožní krevní výron, který fluktuuje – tedy je vyšetřitelný – ale mnohdy až na nemocničním lůžku. V počátečním poúrazovém období ještě nijak příliš nebolí a může při pouze zběžném vyšetření uniknout jakékoli pozornosti. Při odtržení kůže a podkoží od hlubších vrstev vzniká někdy překvapivě rozsáhlá dutina vyplněná krevními koaguly a zhmožděným tukem. Oddáleně se jako komplikace přímo nabízí známá tuková embolie.
Po těchto poraněních jsou zcela poničeny fyziologické podmínky prokrvení kůže, její fyziologická funkce a tolik ceněná termoregulace. Rozsáhlé décollement i jako izolované „ monotrauma“ – tedy i bez fraktur či dutinových poranění – je ideálním terénem pro rychlý rozvoj infekčních – nejvíce anaerobních – a tím vysoce toxických a šokových změn v celém organizmu.. I zpočátku jen „ mírně“ odřená kůže se stává chladnou, jeví zjevné poruchy čití, rozvíjí se nápadné mramorování a ani přidružené kožní ranky či oděrky skoro vůbec nekrvácejí. V této fázi se dostavuje i výrazná trvalá šokující bolest. Předpokládat proběhlé décollement je nezbytné i ve fázi prvotního ošetření dlouhodobě zavalených či zasypaných. A samozřejmě jeho znalost by měla patřit do vědomostního arzenálu každého paramedika
