Paramedik.cz

MUDr. Jiří Franz

Všechno si to tady pilně čtu, někdy nevěřím svým očím – nicméně : nejčastěji se musím smát, často i hlasitě a několik minut. S nemálo z vás, kteří o odstavec níže již několik dní rvavě diskutují, se znám. O to je to ve výsledku lepší, když se jako jeden z mnohých „tichých“ čtenářů nakonec dovedu spíš zasmát než hořce zaplakat.
V řecké mytologii je vyprávěn jistý Théseus, který kudy chodil, tam konal hrdinské skutky. Zahubil – dle tehdejších měřítek – mnoho lotrů. Minotaura, Skeiróna a několik všelikých sadistických obrů. Jeden mi v souvislostech utkvěl. Přerostlý arcilotr – jakýsi Prokrústos – měl doma pro kolemjdoucí dvě postele – jednu hodně malou a druhou hodně velkou. Kdo šel kolem, nabídl mu nocleh. Když byl jeho ” host” malý, dal ho do velkého pelechu a tak dlouho ho natahoval, až ho přetrhl. Kdo byl přerostlejší, toho dal do malé postýlky a tak dlouho mu osekával přečnívající údy, až se tam konečně – žel již dávno mrtev – vešel. Hnus – dnes by to bylo sousto pro tvůrce nízkorozpočtových hororů.
Současní vykladači těchto odporností se snaží příběhy z mytologie moudře aplikovat na dnešek a vymysleli tzv. Prokrustovo lože našich představ a přání, které si vytváříme občas bez ohledu na skutečnost či pravou podstatu věci. A tak vlastní malé, nicotné činy, myšlenky a zásluhy někteří z nás velmi účelově „ natahují“ a na druhé straně ty skutečně velké skutky a zásluhy těch druhých osekávají, oklešťují, znehodnocují, umenšují. Je nás takových stále dost.
Hlavně v parlamentu. Ale i my – chlapci od záchranek – to umíme taky, pravda ?
Nic ve zlém. Stejně se s tím nedá nic dělat.