Afázie je ztráta schopnosti dorozumívat se řečí – velmi zjednodušeně řečeno chápejme jako rozličně snížená schopnost řeči druhých rozumět a sám srozumitelně promluvit, či mluvit vůbec. Její příčinou jsou ložiskové změny korových a podkorových mozkových center , nejčastěji následkem cévní mozkové příhody.
V menší míře bývá afázie následek nitrolebního poranění nebo nádorového bujení. Neurologové udávají, že takto postižení nejsou schopni tzv. jazykové symboly používat a dokonce jim ani nerozumí. Vzdor závažnosti tohoto příznaku není afázie a její příčiny či projevy bez zajímavosti a předkládám některá fakta k všeobecnému poučení. Kdyby se nejednalo o symptom závažných chorob, dalo by se konstatovat, že bizarnost a projevy afázií jsou fascinující.
Příznaky afázie jsou různorodé, měnlivé. U postižených pozorujeme narušenou plynulost a tempo řeči, někdy až “komické” obtíže něco jinak běžného pojmenovat. Pacient takto postižený donekonečna opakuje některé slabiky či části větných spojení. Vyjadřuje se takto i když měníme naše dotazy – říká se někdy, že perseveruje. Občas se s takovým – jinak zdravým – “afatikem” setkáváme i mezi svými spolupracovníky, pravda ? V takto “mluveném” projevu se vyskytují jakoby pravopisné chyby. Kdybychom takto nemocného vyšetřili trpělivě dál, zjistili bychom, že nerozumí tak zcela ani tomu, co říkáme my, nedokáže správně číst ani psát. Na nemocného s afázií nemá cenu křičet, ačkoli jsme k tomu – jaksi v podvědomí – nuceni, neb sami podlehneme iluzi, že nás pacient ” neslyší”, nebo že se snad sami vyjadřujeme ne zcela srozumitelně.
Existuje afázie motorická / jinak též expresivní / , kdy postižený obtížně mluví, ale naší řeči rozumí.
Při afázii senzorické /impresivní / nemocný obtížně rozumí naší řeči a jeho mluva je defektní jakoby druhotně. Řekněme následkem toho, jak špatně nám rozumí. Každý se mnou bude souhlasit, když dětinsky podsunu, že je to nepochybně zajímavé ! Mizérií je afázie totální. Dotyčný nemluví, pokud ano pak nerozumí sám sobě, ale také nechápe řeč ostatních. Diskrétní – skoro by se dalo říci “něžnou” a mnohdy “žertovnou” – je afázie amnestická, kdy postižení mají potíže vybavit si nějaký jednotlivý určitý pojem. Jejich mluvenému projevu to dodává dojem nejistoty, zapomětlivosti a konec konců – jakousi amnestickou afázií trpíme druhdy i my, co jsme prozatím zdrávi.
Doplním ještě některá další onemocnění, ke kterým rozličné varianty afázie patří : meningoencefalitidy, alkoholové i nealkoholové toxikománie a Alzheimerova choroba / tedy degenerativní postižení mozku /. “Afázie” při prosté opilosti je jevem – nám všem, včetně vlastních zkušeností – důvěrně i všeobecně známým. Některým nemocným po CMP občas nespravedlivě “ubližujeme”, když jejich poruchy řeči přičítáme opilosti.
Před léty jsem se pokoušel vnutit neurologům staršího pána s “afázií”, kterého jsem netrpělivě vyšetřil a nedal mu šanci mi vysvětlit, že od dětsví prostě koktá.
V léčení afázií mají své nezastupitelné místo foniatr a logoped.
Afázie je vděčným prubířským kamenem invence slavných herců. Nezapomenutelný je – “šlakem trefený” – pan domácí Nerudný v seriálu Byl jednou jeden dům v podání pana Miloše Nedbala. Byla to nepochybně mučivá afázie expresivní, při které pan továrník se “spadlým” koutkem musel mlčet, ale dobře vnímal své povedené příbuzenstvo a na jejich řádění jen marně koulel očima. Senzorickou afázií prý prošel poslední dny života otylý pyknický hypertonik Jiří z Poděbrad. Na psychiatrii nám kdosi vyprávěl, že typickým amnestickým afatikem byl závislý alkoholik a delirant polní kurát Otto Katz ze Švejka, na dlouhohrajících deskách z padesátých let bravurně namluvený Vlastou Burianem.
V přednemocničním oboru se pomalu, leč srozumitelně vyvíjí “selekce” mozkových infarktů podmíněně vhodných k trombolýze. Afázie může být velmi často prvním a jediným příznakem hrozící následné hemoragie – jakousi ” aurou ” a tak znalost tohoto mimořádného příznaku bude slušet každému paramedikovi.
