Paramedik.cz

MUDr. Jiří Franz

Již delší dobu pozorně sleduji – a s nelibostí vnímám – že s kompetencemi posádek RZP to začíná v důsledcích vypadat jako s bájnými pruty knížete Svatopluka. Tehdy – již stařičký a pozitivně roztomilý senilní vládce to myslel původně dobře. Měl tři syny, bál se, že se po jeho smrti začnou hádat a tak je nechal zlomit svazek jakýchsi klacků. Nikdo z jeho metrosexuálech potomků to nedokázal. Když ale svazek rozmotal a nechal pruty své zlaté hochy zpřelámat po jednom, byla to hračka. Naivně si myslel, že jim tím pregnantně a na věčné časy ukázal, v čem je síla komunikace a rezortní soudržnosti. Spokojeně skonal, ale ještě ani nestačil vychladnout a již se jeho synové zhádali jak psi – skoro úplně o všechno. A dál si ty svoje „klacky“ každý za sebe lámal po jednom, jak se mu právě zachtělo a hodilo.
Dobře vypulírované a na věčnou paměť zaštítěné – hlavně použitelné – kompetence RZP ? To je sakra festovní pevný svazek všelikých prutů.
Read more…

Marek Uhlíř

Zpravodajský server Hospodářských novin iHNEDvyzval čtenáře, aby upozornili redakci na nebezpečné, nepřehledné nebo špatně značené úseky silnic. Seznam by pak měl ve spolupráci s Policií ČR sloužit ke zlepšení stavu těchto silnic. Domnívám se, že je to téma, ke kterému mají záchranáři ze všech koutů naší země ze svých bohatých zkušeností hodně co říci… své návrhy můžete přidávat zde, kde nejdete i celý článek.

MUDr. Jiří Franz

….poseč louku, neboj se !
V útrobách těchto slovutných stránek tiše odpočívá svůj věčný spánek Alois Gonzaga a od 26.3. 2006 i rejpavá nabídka, aby se tento rozporuplný muž – či chlapec ?… hřmotný tvůrce nebo srágora ? …. světec nebo farizej ?….stal třeba maskotem českého paramedictva. Dneska ráno jsem otočil kalendář a nalezl jméno Alois v odstavci “jmeniny”. Spojení a vzpomínka na onen článek proběhly v mém okoralém mozku hned po ránu docela břitce a tak jsem si to vše s odstupem času zase přečetl. Byl jsem – bez sebechvály – spokojen, ale i překvapen. V řádcích – ale i mezi nimi – je mnoho aspektů a nabídek, které lze teď – skoro po dlouhých 15 měsících , možné docela s úspěchem a v trendu srovnávat. Smát se nad nimi, ale také mračit.
Od závažných věcí, ve kterých se za ten čas nezměnilo ale naprosto vůbec nic, vůbec nic a ještě jednou vůbec nic… se na druhé straně v rozličném gardu přeci jen tu a tam kamsi dospělo. Pravda – oběma směry, dozadu i dopředu, vykonalo se mnoho dobrého, ale také se v mnoha věcech začalo škodit a teď to půjde vzít velmi mizerně zpátky.
Jak rád a s chutí bych – při znovu zneužití svatého Aloise – plno věcí konkretizoval a zeširoka se rozptyloval tím, co je a co není za poslední rok dobře. Nebudu to dělat, protože bych se určitě zaujatě můžu mýlil a jednalo by se pouze o moje náhledy.
Nicméně – vážení budoucí, stávající či emeritní paramedici všech typů a pohlaví – zkuste si každý na pár minut za sebe, virtuálně, vyhodnotit pro koho z vás to byl či nebyl ztracený rok a kolik dobrých věcí, konkretních činů, ale také nenaplněných proklamací a velkohubých tlachů se jakkoli dostalo alespoň na ” světla ramp” ?

Stručná doporučení jak jednat s agresivními opilci z pera primáře Karla Nešpora si můžete přečíst na jeho blogu – článek zde. Přestože se jedná o věci, které asi mnozí z nás znají a snad se podle nich i chovají, neškodí si to přečíst znovu. Koneckonců, opakování matka moudrosti.

MUDr. Jiří Franz

Před nedávnem jsem si četl při návštěvě jedné malé nemocnice ve stařičké zdravotnické dokumentaci psané výhradně rukou. Chorobopisy a dekurzy byly z časů, kdy ještě nebylo zvykem ani možností cokoli psát na psacím stroji či PC. Nejednalo se jen o zprávy či “statusy” tehdejších lékařů, ale též o písemné, vpravdě ošetřovatelské, epikrízy sester či ošetřovatelek. Bylo se na co dívat, bylo si stejnou měrou co číst, bylo se z čeho především poučit a odborně povznést. Bylo to čitelné, úhledné, mělo to myšlenku, logiku a skoro vždy jasný a každému pochopitelný výstup. Mohl si to přečíst každý, včetně samotného pacienta, novináře nebo prokurátora, vzdor tomu, že to možná ještě tehdy nebylo tak zvyklé a legitimní.
Součástí zdravotnické dokumentace posádek záchranných služeb je “parere”. Je to doklad, který se stále častěji dostává – a nadále bude v daleko vyšší míře dostávat – do rukou paramediků. Od některých je skutečně opojným zážitkem převzít nemocného či poraněného a pak si přečíst jejich zprávu. Těm se klaním a je jich hodně. I když – možná ne tak zcela spravedlivě – dnes nemám v úmyslu právě o nich psát.
Read more…